Příprava na zimní spánek


Pondělí jsme odstartovali pohádkou ,,O ztracené rukavičce“, během které jsme si procvičili čísla i zvířata. Její děj jsme si pomocí obrázků zobrazili na tabuli. Na konci pohádky jsme si vysvětlili, že volně žijící zvířátka zimu nepřečkávají v rukavici, ale způsobem, o kterém se budeme dozvídat v dalších dnech. Poté jsme se vydali co centra Ateliér, kde jsme si obkreslili svou ruku, vystřihli ji a vybarvili – tím jsme vytvořili rukavičku, alespoň pro pohádková zvířátka. V centru Dramatizace si děti zahrály pohádku pomocí zvířecích čepiček. V úterý jsme se zaměřili na medvědy. Pověděli jsme si o jejich životě a taky jsme si procvičili ústa, když jsme zjistili, že medvěd má opravdu rád med a není to žádná pověra. V centru Pohyb a kostky jsme si spolu zahráli pohybovou hru na spícího medvěda, kterého jsme bohužel probudili. V centru Manipulace a hry jsme naopak medvěda nakrmili a uložili k zimnímu spánku. Aby se mu dobře spalo, naučili jsme se o něm básničku.  Následně jsme se v tichosti (abychom jej nevzbudili) vydali ven, kde jsme stavěli brlohy i z přírodnin. Ve středu nás zajímal poněkud menší živočich s pichlavým porostem – řeč byla o ježkovi. V centru Knihy a písmena starší děti vyhledávaly v textu písmenka podle předlohy a následně je podle zadání označily. Kdyby už uměly číst, našly by v něm mnoho informací, které jsme si o zmíněných zvířátkách už řekli. V centru Ateliér jsme si vyrobili z brambory vlastní ježky. I přesto, že nalámat špejli a zapíchnout ji do syrové brambory není žádný med, děti se s tím popraly statečně a aktivita se jim líbila natolik, že bodlin bylo dostatečné množství na to, aby unesly náklad ovoce (které ježek samozřejmě nejí, jak už víme). Ve čtvrtek se u nás odehrála vášnivá debata, jestli hadi v zimě spí. Nakonec jsme se shodli na tom, že spí. Na chvíli jsme se proměnili v hady a tak jsme začali syčet, plazit se, točit se do klubíčka a vyhřívat se na sluníčku. Na začátku výuky jsme si pověděli, jaké shodné a rozdílné znaky má had se zvířátky, které jsme už probrali. Jedním z rozdílů byl ten, že hadi nemají ruce ani nohy. A tak každý z nás řekl, co by bez nich vlastně nemohl dělat. Tím jsme si uvědomili, jak nám dobře slouží. Každý nakreslil hada jak během plazení, tak během stočení. U tohoto cvičení jsme si uvolnili ručičky (které jsou mimochodem pro nás velmi potřebné) pro budoucí psaní. V pátek jsme pro změnu uvolnili především nožičky ve squashovém centru. V angličtině se děti věnovaly počasí, které je teď velmi proměnlivé.
Autor: Andrea Hrankayová, DiS.